Peklo je všude kolem nás jen ho nevnímáme

Srpen 2016

Láska

9. srpna 2016 v 21:00 | Dark Princes |  Poezie
Láska je to, co člověka zraňuje a bolí. Nikdo ale nenašel lék na to, čemu se říká zamilovanost. Troufám si říct, že nikdo nic takového nenajde.

Láska bolí už je to tak,
lásku nezakryje pouhý mrak.
Přátelství je vrtkavé rádo se mění,
to není jen fráze to není jen znění.
Rodina je stálá ta nezradí,
neměla by dojít konci dní.

Láska, přátelství a rodina,
udeřila poslední hodina.
Vybrat si a jít dál,
každý by se ihned vzdal.
Volí se láska proč ale,
ta nečeká stále.

Pozdní večer tráví láska sema,
sama s problémama.
Přátelství se krčí v křoví,
nikomu už neodpoví.
Rodina tu stále je,
nic jiného neznaje.

Rodina je nadevše,
neuteče po střeše.
Láska je boj,
nezahazuj zbroj.
Přátelství je na lásku náplast,
nechytí tě ovšem za pas.

Tento boj je kousek války,
nebudu přihlížet z dálky.
Co se stalo mez námi,
tebe zajímají jiné dámy.
Láska je droga ten bílý prášek,
jako v království šašek.

Vše se dá napravit,
nic ale změnit.
Zapomenout je těžké,
usílí je značné.
Kolik lidí ještě uvidí,
že se za to nestydí.

Naslouchej srdci,
je to lehké přeci.
Jít za svým snem,
a říct jdem ven.
Je však těžké zvednout se ze dna,
těžší však zvednout se ze dna.

Básně psát je lehká práce,
i tak říkají mi zrádce.
Chci jít k tobě a obejnout,
Za tebou i doběhnout.
Dbalit se a odejít,
třeba se jen projít.

Je však težké vracet se zpět,
můžu si dát za pět.
Nevím chci být sama a mít klid,
každý si na samotu jednou zvyk.
5íká se žíla je jak nit,
lehké ji poranit.

Proč ale nadále nezůstane dělná,
je to rána zasloužená.
Chce se mi brečet to však nevidíš,
jednou to snad pochopíš.
Píšu báseň o ničem,
radši prokláta být mečem.

Nechci víc než rodinu,
na tu nezapomenu.
Pro ni tu vždy budu,
s tou budu bloudit v osudu.



Postava

8. srpna 2016 v 21:26 | Dark Princes |  Poezie
Zachvíli konec mě čeká,
nikdo mi nesmeká.
Láká mě ta představa,
že jde ke mě postava.

Postava přišla natáhla ruku,
bylo slyšet nějakého zvuku.
Zvuk jako by bil zvon,
to musí být nějaký don.

Zvon byl pouze jeho srdce,
které měl ve své ruce.
V ruce kterou natáhl,
úsměv jeho se protáhl .

Úsměv mě u srdce hřál,
on se pořád jenom smál.
Byl jako slunce na nebi,
jak oáza na zemi .

Zlatý byl a byl tu sám,
řekl srdce já ti dám.
V tu chvíli já vrávorám,
on se ptá zda přijímám .

Nesmí však přijít na zmar,
Tento velmi vzácný dar.
Budu si ho vážit ,
u sebe ho střežit.

Kolem světa s tebou jen,
spolu daleko dojdem.
Bez tebe to cenu nemá ,
jen s tebou byla by to změna.

Chci tě a nevím jak to říct,
já od tebe chci víc.
Chci tvou lásku a tvůj cit,
jen s tebou já chci být.

Kamarádův slib

8. srpna 2016 v 21:07 | Dark Princes |  Poezie
Dal jsi mi slib,
který jsi nesplnil.
Co by se stalo,
kdybys tu byl
a své sliby vyplnil,
co by se ti zdálo.

Přijde mi že jsem ti volná,
to proto že jsem zadaná,
Už nechceš se bavit,
fajn nemusíš se stavit.

Falešný jsi ,
to vidím až teď.
Nesedíme v lavici,
mez námi bude zeď,

Promiň už budu končit,
musíme se rozloučit.

Hra

8. srpna 2016 v 21:02 | Dark Princes |  Poezie
Bojím se že je to hra,
že nikdy nebudu tvá.
Bojím se té myšlenky.
nepatřím-li mezi tvé milenky.

Či to semnou myslíš vážně,
a budeš se chovat něžně.
Bojím se té pravdy,
že nejsem tvoje Lady.

Proč mě to provází,
a objetí mi schází.
Není důvod brečet,
nebudu tu klečet.

Nesrazíš mě na kolena,
řekneš že já nejsem vyvolena,
Proč neřekneš to rovnou,
že považuješ mě za hroznou.

Proč dal jsi mi tu pusu,
a opět jsi v plusu,
Proč začal jsi mě líbat,
a naučil mě lítat.

Jsi to co mi chybí,
a to mě se líbí.

Svatba

8. srpna 2016 v 20:25 | Dark Princes |  Poezie
Na svatbě dva,
lásku si vyznají.
Oni a celá rodina,
se tu radují.

Radostí moc nešetří,
tancují a smějí se.
city se tu jen šíří,
všichni už znají se.

Po velké tragedii,
pohřeb nastal.
Narušil harmonii,
smích už ustal.

Úsměv a radost
pohřbeno s nevěstou.
smutek a starost,
oči pro pláč zůstanou.

Zapomnění

8. srpna 2016 v 20:22 | Dark Princes |  Poezie
Nevím proč a díky tobě jsem zapomněla,
díky tobě jsem si uvědomila.
Prosím jen řekni mi tvůj plán,
Zda-li chceš být můj pán.

Chci být u tebe však ty víš,
že chci být tobě blíž.
Nevidíš nebo jen předvádíš,
a děláš že nevíš, že se mi líbíš.


Lidské chyby

8. srpna 2016 v 20:20 | Dark Princes |  Poezie
Dělat chyby je lidské,
ale odpouštět božské.
Lidé chtějí odpouštět,
vina nemůže odletět.

Vzpomíky a jizvy zůstávají,
lidé kolem docházejí.
Bolest se nám vrací,
vzpomínkami připomínající.

A přitom naše srdce zmírající,
a city umírající.
Milovat nejsou jen slova,
nerozplinou se jak voda.

Ty se pouze směješ,
neřekneš co si přeješ.
Doufám že přeješ si co já,
Nic lepšího nás nepotká.

Chci být s tebou,
co ty semnou ?
Půjdem spolu,
k tomu domu.

Uvidí úsměv nás obou,
jakoukoliv dobou.
Půjdem vedle sebe,
koukat budem na nebe.

Myslíš že to má cenu,
Zda-li chceš tu změnu.
Nejsem ta kterou bys chtěl,
alespoň jsi tak zněl.

Nevím proč to tak chci,
myslím na tebe přeci,
Chi s tebou být,
a stebou životem jít.