Peklo je všude kolem nás jen ho nevnímáme

Úsměv

10. března 2017 v 20:38 | Dark Princes |  Poezie
Úplněk byl a mě se zdálo,
Že u vily staré nic nestalo.
Měsíc svítil z oblohy jasné,
Říkala jsem si jak je to krásné.

Noc byla tichá jen štěkot psů,
Jen ten narušoval tu idilu.
Hvězdy zářily jasně na obloze,
Poeta by to nepopsal stroze.

V tom do tmy vkročila
Ta nemá dívka,
Na nic už nečekala,
Spatřila psíka.

Pes byl zvláštní
Ani neštěkl,
Divila se paní,
Pes jakoby řekl.

Úsměv je vzácný ,
Pak odešel.
Výraz zmatený,
Už nadešel.

Neřekla nic
Jen se usmala
A pes byl pryč,
Dívka zas sama stála.

Nevěděla co se děje,
Ví ale že se vždy usměje
Když pejska uvidí
Vždy se úsměv přecedi.
 

Víla

11. října 2016 v 23:22 | Dark Princes |  Poezie
Láska je mocná víla ,
je v ní slabost ,
Je v ni síla
Lacka je největší cnost

Láskou žije blazen
Láska je lepší než báseň
Je to jako vlazny bazén
Je to jako krásná píseň

Zamilovaní se hledají
Společnou cestu neznaji
Možná se i hádají
Brzy cestu poznají

Zatím sami neví
Že spolu půjdou
Oni se znají
A šťastní spolu budou....

My dva

11. října 2016 v 23:19 | Dark Princes |  Poezie
Zdál se mi sen,
o nás jen.
Byl jsi tam semnou,
tou zvláštní dobou.

Bylo nám krásně,
ve víru vášně.
Bylo nám blaze,
říct to šlo snáze.

Byla to láska,
kdo nás spojila.
Ta něžná kráska,
po tobě toužila.

Já tě však nenecham,
odejít pryč.
Já se tě nevzdám,
vemte i bič.

Miluju tebe,
nikoho jiného.
Chci tě u sebe,
napořád stejného
 


Láska

9. srpna 2016 v 21:00 | Dark Princes |  Poezie
Láska je to, co člověka zraňuje a bolí. Nikdo ale nenašel lék na to, čemu se říká zamilovanost. Troufám si říct, že nikdo nic takového nenajde.

Láska bolí už je to tak,
lásku nezakryje pouhý mrak.
Přátelství je vrtkavé rádo se mění,
to není jen fráze to není jen znění.
Rodina je stálá ta nezradí,
neměla by dojít konci dní.

Láska, přátelství a rodina,
udeřila poslední hodina.
Vybrat si a jít dál,
každý by se ihned vzdal.
Volí se láska proč ale,
ta nečeká stále.

Pozdní večer tráví láska sema,
sama s problémama.
Přátelství se krčí v křoví,
nikomu už neodpoví.
Rodina tu stále je,
nic jiného neznaje.

Rodina je nadevše,
neuteče po střeše.
Láska je boj,
nezahazuj zbroj.
Přátelství je na lásku náplast,
nechytí tě ovšem za pas.

Tento boj je kousek války,
nebudu přihlížet z dálky.
Co se stalo mez námi,
tebe zajímají jiné dámy.
Láska je droga ten bílý prášek,
jako v království šašek.

Vše se dá napravit,
nic ale změnit.
Zapomenout je těžké,
usílí je značné.
Kolik lidí ještě uvidí,
že se za to nestydí.

Naslouchej srdci,
je to lehké přeci.
Jít za svým snem,
a říct jdem ven.
Je však těžké zvednout se ze dna,
těžší však zvednout se ze dna.

Básně psát je lehká práce,
i tak říkají mi zrádce.
Chci jít k tobě a obejnout,
Za tebou i doběhnout.
Dbalit se a odejít,
třeba se jen projít.

Je však težké vracet se zpět,
můžu si dát za pět.
Nevím chci být sama a mít klid,
každý si na samotu jednou zvyk.
5íká se žíla je jak nit,
lehké ji poranit.

Proč ale nadále nezůstane dělná,
je to rána zasloužená.
Chce se mi brečet to však nevidíš,
jednou to snad pochopíš.
Píšu báseň o ničem,
radši prokláta být mečem.

Nechci víc než rodinu,
na tu nezapomenu.
Pro ni tu vždy budu,
s tou budu bloudit v osudu.



Postava

8. srpna 2016 v 21:26 | Dark Princes |  Poezie
Zachvíli konec mě čeká,
nikdo mi nesmeká.
Láká mě ta představa,
že jde ke mě postava.

Postava přišla natáhla ruku,
bylo slyšet nějakého zvuku.
Zvuk jako by bil zvon,
to musí být nějaký don.

Zvon byl pouze jeho srdce,
které měl ve své ruce.
V ruce kterou natáhl,
úsměv jeho se protáhl .

Úsměv mě u srdce hřál,
on se pořád jenom smál.
Byl jako slunce na nebi,
jak oáza na zemi .

Zlatý byl a byl tu sám,
řekl srdce já ti dám.
V tu chvíli já vrávorám,
on se ptá zda přijímám .

Nesmí však přijít na zmar,
Tento velmi vzácný dar.
Budu si ho vážit ,
u sebe ho střežit.

Kolem světa s tebou jen,
spolu daleko dojdem.
Bez tebe to cenu nemá ,
jen s tebou byla by to změna.

Chci tě a nevím jak to říct,
já od tebe chci víc.
Chci tvou lásku a tvůj cit,
jen s tebou já chci být.

Kam dál